Jdi na obsah Jdi na menu
 


MLÉČNÁ ŽLÁZA

18. 1. 2013

MLÉČNÁ ŽLÁZA

mammae, glandulae mammariae

Je žláza, která vznikla modifikací (přeměnou) kůže. Stupeň vývinu této žlázy je závislý na mnoha faktorech, jakými jsou např. druh, plemeno, výživný stav jedince, stáří, pohlaví, pohlavní cyklus aj. Mléko tvoří nejen savci, ale například i ježura australská či ptakopysk.

Mléčná žláza se u savců zakládá již v raném embryonálním vývoji a to u obou pohlaví. Po narození dochází u jedince k minimálnímu růstu a vývoji mléčné žlázy, výjimkou je pouze mírný rozvoj tukové tkáně. K zvětšení parenchymu vemene dochází až v období puberty a k největšímu rozvoji mléčné žlázy přispívá gravidita. V období gravidity a v období těsně před porodem je na žláze možno pozorovat nejvýraznější změny (zejména zvětšování jejího objemu).

 

farma-029.jpg

 

Mléčná žláza se skládá z těchto jednotek:

  • sekreční alveoly a tubuly
  • vývodné cesty
  • mlékojem
  • strukový kanálek

Povrch vemene je kryt tenkou kůží, na které je možno pozorovat ochlupení. Kůže také obsahuje řadu potních a mazových žlázek. Výjimkou je struk , kde ochlupení ani žlázky nejsou. Podstatu vemene tvoří žlaznaté těleso, které je složeno z vlastního žlázového parenchymu , jehož lalůčky jsou spojeny vazivem (vmezeřeným). Tyto žlaznatá tělesa jsou na svém povrchu obalena tukovou tkání.

Vemeno je upevněno k pánvi a břišní stěně pomocí 4 listů. První dva listy (hluboké) - prostupují vemenem ve středové části a rozdělují jej na dvě poloviny. Další dva listy probíhají těsně pod kůží a jsou tenké (povrchové). Listy celkově slouží jako obalové pouzdro žlaznatého tělesa.

Z podkoží do středu vemene vybíhají z oblastí povrchových listů velká množství vazivových sept - přepážek, která tvoří vmezeřené (intersticiální) vazivo. V tomto vazivu jsou všechny lalůčky a probíhají jim také vývodné cesty vemene, krevní cévy a nervy.

Hlavní a nejdůležitější části mléčné žlázy je žlázový parenchym, který je složen z velkého množství drobných lalůčků, které jsou spojeny intersticiálním vazivem do žlaznatého tělesa. V období laktace (období po porodu, kdy je samicí produkováno v mléčné žláze mléko), jsou lalůčky žlaznatého tělesa plně rozvinuty. Každý lalůček žlaznatého tělesa je tvořen z několika menších tzv. primárních lalůčků, které jsou mezi sebou taktéž spojeny vazivem. Středem každého primárního lalůčku prochází středový kanálek - nitrolalůčkový vývod. Do tohoto vývodu ústí mnoho sekrečních tubulů, které jsou napojeny na nejmenší a základní jednotku mléčné žlázy, kterou je sekreční alveol. Do sekrečního tubulu ústí cca. 100 - 200 sekrečních alveolů. V alveolech se tvoří hlavní sekret, kterým je mléko.

Samotný mléčný (sekreční) alveol si představte jako soubor váčků či měchýřků. Na povrchu těchto váčků jsou jako síť rozprostřeny myoepiteliální (košíčkovité) buňky, které jsou charakteristické svou kontraktilitou (smrštitelností). Tím že se tyto buňky smrští a dojde k vpuzení mléka z jeho obsahu. Pamatujte, že ihned po vypuzení mléka z alveolu se ihned začne tvořit mléko nové.

Mléko z alveolů a tubulů, které bylo díky smršťování košíčkovými buňkami vypuzeno, je odváděno nitrolalůčkovými vývody. Tyto vývody, kterých je veliké množství se spojují se svými sousedními vývody a vytvářejí mezilalůčkové vývody. I tyto vývody se spojují do silnějších vývodů, které označujeme jako mlékovody. Jejich dalším spojováním vzniká 8 - 15 hlavních mlékovodů, které se spojí do mlékojemu. Tuto soustavu vývodů, které se od nejmenších po největší spojují označujeme jako vemenný vývodný systém. U tento systém obsahuje košíčkové buňky, které zodpovídají za kontraktilitu a tím za následný pohyb mléka od tkáně ke struku.

Mlékojem je v podstatě dutina, která může mít obsah 0,5 - 3 litry. V této části dochází k hromadění mléka vydojením. Mlékojem lze rozčlenit na část žlázovou a část strukovou. Struková část je charakteristická strukovým kanálkem, která je zakončen kruhovým svěračem.

Důležité je mít na paměti, že mléko, které vzniká v horních částech mléčné žlázy nikdy ihned nestéká, ale až naplní obsah dutinek a není již prostoru, postupuje až do mlékojemu.

Aby bylo možné dosahovat vysoké produkce mléka, je pro jeho sekreci potřeba značné množství živin a kyslíku. Přívod živin a kyslíku je do vemene zabezpečen tepenným kmenem, konkrétně zevní stydkou tepnou. Je to jedna z nepřímých větví zevní kyčelní tepny, která zásobuje hlavně pánevní končetiny. Odvod metabolitů a odkysličené krve je zajištěn zevní stydkou tepnou a povrchovou nadbříškovou žílou (mléčnou žílou). Důležitou složkou jsou inadvemenné a vnitrovemenné uzliny, podle kterých (zejména při zduření), lze zjisti případné onemocnění plemenice. Inervace je zabezpečena 4 hlavními nervy. Zejména struky jsou bohatě inervovány a jsou na nich receptory, která reagují především na tlak, teplo a mechanické podráždění. Podrážděním receptorů dochází k spouštění hormonální kaskády, která má za úkol spouštění mléka. Doba působení hormonů je velmi krátká od podráždění do podojení by nemělo utéci více jak 5 - 7 minut. Za vlastní spouštění je zodpovědný hormonOXYTOCIN. Jeho antagonistou (hormonem, který ruší jeho účinek), je ADRENALIN.

Aby bylo získáno max. mléka nesmíme plemenice nikdy stresovat, bít , či jinak je traumatizovat. Hrubé chování dojičů a ošetřovatelů je nepřípustné!!

Množství a kvalitu mléka ovlivňuje:
  • zdravotní stav samice
  • kvalita krmné dávky
  • věk
  • pořadí laktace
  • plemeno
  • chovné prostředí
  • způsob dojení
  • stres
  • fáze laktace

 

vendoli-260.jpg