Jdi na obsah Jdi na menu
 


TRÁVENÍ U HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

1. 7. 2009

PŘÍJÍMÁNÍ POTRAVY A PITÍ

Pro zajištění záchovy a produkce musí hospodářská zvířata přijímat různé anorganické a organické. Ze základních živin jde o proteiny (bílkoviny), sacharidy (cukry), lipidy (tuky), vitamíny a minerální látky. Tyto živiny mají různé funkce v organismu hospodářských zvířat. Některé jsou především zdrojem energie (sacharidy, tuky), jiné (bílkoviny) jsou zase důležité pro růst zvířat, regeneraci jejich tkání, tvorbě hormonů, protilátek apod. Živiny, které jsou zvířetem přijaty, nemohou být v organismu využity v původní formě. K tomu, aby tyto mohly být v organismu využity, musí se v zažívacím ústrojí rozložit na jednoduché látky, které se poté vstřebávají do mízy a do krve.

Trávicí soustava používá 3 mechanismy při trávení a vstřebávání živin z potravy

1.     mechanické zpracování potravy – používání zubů při mělnění, činnost svalů, účinek slin

2.     chemické trávení – živiny jsou tráveny pomocí enzymů a tyto jsou štěpeny na jednoduché látky. Pro činnost trávicích enzymů je nutné přítomnost řady anorganických a organických látek (sloučenin). Např. pepsinogen, který je vylučován v neaktivní formě v žaludku, potřebuje pro svou aktivaci přítomnost kyseliny chlorovodíkové HCl. V zažívacím ústrojí jsou vylučovány tyto trávicí šťávy: a) sliny, b) žaludeční šťávy, c) střevní šťávy, d) šťávy slinivky břišní, e) žluč. Každá šťáva obsahuje specifické trávicí enzymy.

3.     biologické trávení – přijatá potrava je jako v případě chemického trávení rozkládána enzymy. V tomto případě, však nejsou enzymy produkovány tkáněmi orgánů, ale činností mnoha miliardy mikroorganismů. Mikroorganismy (bakterie, plísně, prvoci, kvasinky aj.) svou enzymatickou činností narušují těžce stravitelná krmiva a tato poté zpřístupňují chemickému trávení. Biologické trávení je životně důležité u přežvýkavců.

Potrava, kterou zvíře příjme se v dutině ústní mechanicky rozdrobuje a při několika žvýkacích pohybech je tato navíc promísena se slinami, které částečně chemicky natravují přijímané krmivo. Sliny jsou pro zvířata velmi důležité, protože:

  • zvlhčují sousto - mucín
  • umožňují jeho polknutí,
  • obsahují pufry (např. hydrogen uhličitan sodný, který souží k usměrňování  pH v žaludku a předžaludcích),
  • obsahuje vybrané enzymy a antimikrobiální látky,
  • obsahují dusíkaté látky - močovina
  • u telat je slinách například pregastrická entéráza

Příjem potravy je rozdílný, a to v závislosti na druhu hospodářských zvířat. Skot s prasetem mají málo pohyblivé pysky, takže při příjmu krmiva používají více jazyk. Skot při pasení využívá svého jazyka k omotání a utrhnutí sousta, které následně pozře. Kozy a ovce naproti tomu mají velmi pohyblivé pysky (horní pysk je rozštěpený) a mohou tedy porost spásat na velmi malou výšku (živé sekačky).

U skotu, ovcí a koz po příjmu dochází k pouze velmi omezenému rozmělnění sousta, které je však velmi silně prosliněno. K dokonalému rozmělnění potravy dochází u přežvýkavců při odpočinku, tedy při tzv. přežvykování - ruminaci. Jde o proces, při kterém obsah předžaludku (bachoru) je po částech vyvrhován a znovu mělněn a polykán zpět. Každé sousto je u skotu mělněno asi 17 - 32 pohyby, zatímco u ovce a kozy je to do 14 pohybů. Přežvykování je jedním z prvků kvality managementu chovného prostředí, resp. nám vypovídá o kvalitě krmení. Aby mohlo dojít k přežvykování je nutné u přežvýkavců (skot, ovce, koza, buvol aj.), aby v krmné dávce byl dostatek strukturovaného krmiva (píce, seno, sláma), kdy částečky (stébla) dráždí horní část bachoru a tímto dochází právě k procesu ruminace - vyvržení sousta. Pokud je krmivo velmi jemné a není zde dostatek krmiva s délkou mezi  3 - 4,5 cm, dochází k omezenému přežvykování a možným problémům při zažívání. U přežvýkavců se v rámci trávení tvoří značné množství plynů, které jsou z bachoru odváděny tzv. eruktací, krkáním. Pokud by došlo k ucpání jícnu jakýmkoliv těles, hrozí riziko akutního nadmutí, protože plyny nemohou spontánně odcházet ze zažívacího traktu a hromadí se v bachoru.

U prasat je krmivo přijímáno pomocí zubů a jazyka, kdy se krmivo drtí a rozmělňuje. Krmivo je prasetem, a to v závislosti na množství a druhu žvýkáno až 32 pohyby než je spolknuto. Krmiva koncentrovaná jsou samozřejmě daleko méně přežvykována, než je tomu v případě pícnin.

Pití je reflexním dějem, který u většiny druhů hospodářských zvířat je zajišťován sáním, resp. nasáváním. Kráva, která se chce napít, ponoří do napajedla ústní štěrbinu, a to až po koutky, kdy při stažení pysků se tyto zúží a to tak, že vzniká malá nasávací štěrbina, kudy proudí voda do dutiny tlamní. Prase má velmi široce rozeklanou ústní štěrbinu, takže je nemůže plně uzavřít. Při pití není celá ústní štěrbina ponořena, takže je možné slyšet charakteristické srkání. Přežvýkavce napájíme většinou z volné hladiny, prasata také, ale používáme v chovech i tlačítkové resp. kolíkové napáječky.

 SLINY A VÝZNAM SLIN

Sliny, jak již bylo výše popsáno, jsou tekutinou, která má zásadité pH. U skotu je v rozmezí 8 - 8,6, u prasat 7 - 7,6. Sliny jednotlivých druhů HZ nemají stejné složení, protože to je závislé na anatomickém uspořádání trávicího traktu. Sliny jsou z 99 % tvořeny vodou, zbytek je tvořen sušinou, zejména pak mucinem, močovinou a enzymy. Močovina je velmi důležitá zejména pro přežvýkavce. Větší množství enzymů obsahují sliny prasete. Jde zejména o alfa-amylázu, která štěpí škrob a glykogen na maltózu, lysozym - s antibakteriálním účinkem (je obsažen i v slzách). Skot vyloučí za den až 150 litrů slin, což jak je patrné je velmi důležité pro zažívací trakt, zejména pak pro předžaludky a žaludek. Vylučování slin je reflexním dějem, jehož centrum je v prodloužené míše. Při nepodmíněném reflexu jsou sliny vylučovány na základě podráždění dutiny ústní - soustem. Podmíněný reflex se uplatňuje tam, kde byl již dříve příjem potravy spojen s vnímáním různých podnětů - např. projíždějící krmný vůz v pravidelných intervalech.

POLYKÁNÍ SOUSTA

Koordinované polykací pohyby jsou složitým reflexním procesem. Polykací pohyby se uskutečňují prostřednictvím: a) ústní fáze, b) hltanové fáze a c) jícnové fáze.

ŽALUDEK A PŘEDŽALUDKY

Žaludek je vakovitým orgánem, který leží na ose jícen - tenké střevo. U hospodářských zvířat se vyskytuje: žaludek jednoduchý - jednokomorový (prase, kůň), žaludek složený - vícekomorový  (vlastní žaludek + předžaludek - ovce, koza, kráva). V jednoduchém žaludku dochází k vlastnímu chemickému trávení potravy (člověk má také jednoduchý žaludek, kde se potrava tráví enzymaticky). Přežvýkavci, kteří přijímají značné množství těžko stravitelné potravy, mají před vlastním žaludkem umístěn předžaludek, který se v tomto pořadí skládá z:  bachoru, čepce a knihy. V těchto různě objemných vacích, dochází k mikrobiálnímu trávení rostlinné potravy a přeměně těžko využitelné potravy v kvalitní bakteriální protein a metabolity. Princip trávení je v kostce tento: kráva přijme sousto např. sena, toto je mírně rozžvýkáno, prosliněno, dopraveno do bachoru, kde na něj zaútočí miliony až miliardy mikroorganismů, které lehce stravitelné živiny přemění na jiné produkty (např. cukry na těkavé mastné kyseliny) a ty hůře přístupné rozkládají svými enzymy, které následně přeměňují na kvalitní mikrobiální protein. Částečně natrávená potrava je u přežvýkavců vyvržena a přežvýkána, poté je opět pod mikrobiální činností a poté odchází do vlastního žaludku, kde dochází k chemickému trávení, při němž jsou zpřístupněné živiny a zejména miliardy mikroorganismů (vysoce kvalitní živočišná bílkovina) enzymaticky tráveny. Při trávení v bachoru jsou velmi důležité celulolytické bakterií, které umožňují trávení celulózy a hemicelulózy ze které vznikají těkavé mastné kyseliny (octová, propionová, máselná apod.).

 

část vícekomorového žaludku u dospělého skotu

objem v litrech

bachor

70 až 130

čepec

6 až 10

kniha

9 až 15

slez – vlastní žaludek

11 až 22

 

funkce jednotlivých částí předžaludků:

bachor - "mikrobiologický reaktor", míchání potravy, posouvání potravy, mechanické narušení krmiva,

čepec - mísení potravy, množení mikroorganismů

kniha - drcení a roztírání potravy, lisování potravy, absorpce tekutin a zahušťování tráveniny

slez - enzymatické trávení potravy a mikroorganismů

TENKÉ STŘEVO

U zvířat, která přijímají koncentrovanou stravu (masožravci - norek, liška) je tenké střevo relativně krátké. Naopak u býložravců, ať již přežvýkavců či nepřežvýkavců je délka střev větší. Toto je zapříčiněno kvalitou potravy, kterou jednotlivé druhy přijímají, protože rostlinná krmiva s vysokým obsahem vlákniny, musí pobýt v zažívacím traktu delší dobu, než dojde k jejich natrávení, chemickému trávení a vstřebávání živin.

 

 druh

délka střeva

 kůň

10 násobek vlastní délky těla

 kráva

15 násobek vlastní délky těla

 ovce

27 násobek vlastní délky těla

 prase

15 násobek vlastní délky těla

 pes

5 násobek vlastní délky těla

králík

15 násobek vlastní délky těla

 

Tenké střevo se skládá z těchto částí: dvanáctník, lačník, kyčelník. Pomocí klků, které jsou na povrchu střeva, dochází k vstřebávání jednoduchých látek, které vznikly v průběhu trávení. Do tenkého střeva ústí vývody jater (žluč) a slinivky břišní (produkce inzulinu).

TLUSTÉ STŘEVO

Tlusté střevo navazuje na tenké střevo, ale na rozdíl od něj neobsahuje klky. Skládá se ze slepého střeva, tračníku a kyčelníku. Pro nepřežvýkavé býložravce (kůň, králík), hraje v trávení rostlinného potravy velmi podstatnou roli slepé střevo, kde dochází k mikrobiálnímu natrávení rostlinné potravy. Objem slepého střeva např. u koně je až 55 litrů, skotu 10 litrů a ovce 1 litr, prase 2 litry apod. V tlustém střevě dochází k vstřebávání vody a části těkavých mastných kyselin.