Jdi na obsah Jdi na menu
 


VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ

Slintavka a kulhavka - SLAK 

Charakteristika: vysoce infekční virové onemocnění skotu, prasat, ovcí, koz a volně žijících sudokopytníků – nebezpečná nákaza.
 
Etiologie(původce onemocnění): původcem je APHTOVIRUS čeledi PICORNAVIRIDAE, tento virus má 7 serotypů (A, O, C, SAT 1, SAT 2, SAT 3 a ASIA 1. Inaktivace viru možná při pH pod 6 či pH nad 9, dále pak vyschnutím či teplotou nad 60°C.
 
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): přenos- kontaktem nebo aerogenně, často z matky na mládě, orálně. Exkrety i sekrety obsahují virus! Dospělá zvířata, kteráý nákazu přežijí jsou 2,5 roku nosiči viru! Virus se replikuje primárně v dýchacích sestách, odtud se dostává do mízních uzlin a poté do krve. Napadá epiteliální vrstvy dutiny ústní, mulce, kuži vemene a nohou. Na napadeném místě vznikají puchýřky – vesiculy (do 48 hodin). Puchýřky praskají a virus se dostává do prostředí.
Příznaky: inkubační doba 2 – 14 dní. Nejvýraznější příznaky jsou u dojnic – horerčka až 41 °C, zvýšené slinění, nervózně přešlapují – puchýře v mezipaznehtí (v extrémních případech až vyzutí rohového pouzdra), dutině ústní, na mulci a strucích. U telat virus postihuje myokard – perakutní průběh onemocnění zakončený smrtí. V chronických případech nastává snížení produkce, kondice a růstu.
 
Diferenciální diagnóza (nákazy s podobnými příznaky): vesiculární stomatitida (Bo, Su), vesiculární choroba prasat, vesiculární exantém (Su). Odlišení pomocí ELISA Metody – vzorky – stěny a obsahy puchýřků. V ČR dělá rozbory Národní referenční laboratoř.
Terapie: není známa
Prevence: při výskytu jsou všechna zvířata utracena, a to i zvířata, která jsou v kontaktu s nakaženými. Je vytvořeno ohnisko nákazy - omezí se pohyb zvířat. Kadávery musí být spáleny nebo zahrabány – ohnisková 3D – kyselé či zásadité prostředky do jam. Existují státy kde se vakcinuje! V EU se vakcinace neprovádí.
 

Vesiculární stomatitida 

Charakteristika: horečnaté onemocnění skotu, koní a prasat. Příležitostně ovcí a koz. Typickými příznaky jsou puchýřky na sliznici dutiny ústní, jazyku, vemeni a končetinách.
Etiologie(původce onemocnění): RHABDOVIRUS. Je méně nakažlivý než virus slintavky a kulhavky. Virus se nachází ve stěně puchýřků a ve výpotku. Pravděpodobný přenos hmyzím vektorem.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): rozšíření kůží nebo respiračním (dýchacím) traktem.
Příznaky: inkubační doba 2 – 8 dní. Výrazné slinění – způsobené afty v dutině ústní. Dále pak puchýřky na mulci, končetinách a vemeni. Kulhání. Vysoká teplota. Vymizí bez léčení do 2 týdnů. Protilátky přetrvávají celoživotně v séru.
Diferenciální diagnóza (nákazy s podobnými příznaky): slintavka a kulhavka, vesiculární examtém, vesiculární choroba prasat. Rozlišení a určení diagnózy pomocí ELISA Metody – vzorky z puchýřků.
Terapie: léčba pouze druhotných příznaků, pokud se vyskytnou - například napadení puchýřků bakteriemi - léčba antibiotiky.
 
 

Neštovice ovcí a koz 

Charakteristika: vážné, často smrtelné onemocnění postihující ovce a kozy charakterizované rozšířením kožních erupcí (změn). Vyskytuje se především v Asii, Africe a jihovýchodní Evropě.
 
Etiologie(původce onemocnění): POXVIRY, CAPRIPOXVIRY
Příznaky: inkubační doba u ovcí 4 – 8 dní, u koz 5 – 14 dní. Jedná se především o systémové příznaky tzn. Že postižena může být jakákoliv orgánová soustava a od ní se odvíjejí příznaky. Vždy se jedná o onemocnění doprovázené horečkou. Oteklá víčka. Hnisavý výtok z nozder. Rozsáhlé kožní léze (změny) především na málo osrstěných místech.
 
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): Zpočátku se jedná pouze o zarudnutí kůže, poté puchýřky s překrvenými okraji (hyperplazie epitelu), lokální edém, zánět. Následuje hojení puchýřku, při kterém může vznikat nekróza kuže, doprovázená vznikem specifických hvězdicovitých jizev. U těžkých případů se tyto puchýřky a jizvy mohou tvořit i v plicích. Většinou se vyhojí pokud nedojde k sekundární infekci jinýmy viry či bakteriemi. V případě sekundární infekce hrozí celková otrava odganismu (sepse) a smrt. Přenos viru je možný vzduchem, kontaktem nakažených zvířat a hmyzem.
 
Diferenciální diagnóza (nákazy s podobnými příznaky): veškeré vesiculární choroby, rozlišení pomocí ELISA testu
Terapie: neprovádí se, léčí se puze případné sekundární infekce – antibiotika. Po překonání onemocnění dochází k celoživotní imunitě.
 

 

Slizniční choroba - BVD 

Charakteristika: celosvětově rozšířené onemocnění všech věkových kategorií skotu. Vyskytuje se v určitých lokalitách (enzoocie).
 
Etiologie(původce onemocnění): FLAVIVIRUS – rod Pestivirus- způsobuje mimo jiné i morové onemocnění skotu – může napadnout většinu sudokopytníků. Rezervoárem nemoci může být perzistentně (stále) infikovaný skot, který se s infekcí již narodil a nemá žádné vnější příznaky onemocnění – vektor (přenašeč).
 
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): nejvnímavější k onemocnění jsou telata ve věku od 3 do 6 měsíců věku. Klinické příznaky se projevují především u zvířat nakažených přes dutinu ústní. U telat nakažených transplacentární cestou ( přes placentu matky) dochází často k perzistentní infekci. V sekretech a exkretech nakažených zvířat je vylučováno velké množství viru, který přenáší krevsající hmyz. Možná je i cesta přenosui kontaktem mezi zvířaty.
 
Příznaky: inkubační doba přibližně 7 – 14 dní. Jedná se o akutní onemocnění pro které je typické dvoufázové zvýšení teploty. Deprese, pokles užitkovosti, zrychlení dechu, průjem a slzení.
 
Akutní forma: klinické příznaky se projevují 3 dny, poté dochází k uzdravení a tvorbě protilátek. U nitroděložní nákazy v druhé polovině březosti dochází k resorbci embrií nebo potratům. Může však docházet i ke špatnému vývoji plodu a vznikají různé malformace plodu (zrůdy) a mumifikace plodu popřípadě předčasné porody.
 
Slizniční forma (BVD): vředy v dutině ústní, eroze (odumírání tkáně) v mezipaznehtí, průjmy, postižení trávícího traktu (GIT) – eroze trávícího traktua a pokles krevních buněk.
 
Chronická forma: střídavá horečka, ztráty užitkovosti. Nekončí smrtí.
 
Diagnostika: ELISA – serologické vyšetření, PCR – virologické vyšetření, pitva
Terapie: specifickým antisérem u akkutního onemocnění, jinak se provádí pouze léčba symptomatická – tzn. léčba momentálních příznaků a sekundárních infekcí.
Prevence: důležitá je karanténa, eliminace perzistentně nakažených zvířat z chovu. Eliminaci kombinujeme s vakcinací zdravých a nebřezích zvířat – březí zvířata se nesmí vakcinovat – potraty, popřípadě nakažení plodu!

 

IBR - IPV

Infekční virová rhinotracheitida (zánět horních cest dýchacích),

infekční pustulární vulvovaginitida (hnisavý zánět pochvy a dělohy)

infekční pustulární balanopostitida (hnisavý zánět předkožky)

 

Charakteristika: virové, horečnaté onemocnění skotu a divoce žijících přežvýkavců. Projevující se postižením dýchacího a pohlavního aparátu.
 
Etiologie(původce onemocnění): HERPESVIRUS BOVIS č.1, čeleď herpesviridae – DNA virus.
 
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vstup přes spojivku, sliznici nosu a pohlavních cest. Může přetrvávat v buňkách mozkových ganglií a projevit se až při poklesu odolnosti organismu (pokles imunosuprese) – celoživotní přenos viru u zvířete které nemá klinické příznaky nákazy.
 
Příznaky: 4 formy:
  1. oculorespirační forma (postihuje dýchací cesty a oči). Inkubační doba 2 – 6 dní. Postižena jsou především mláďata do 6 měsíců věku. Vysoká teplota, nechutenství, kašel, výtok z mulce, zánět spojivek, dušnost, Spontánní uzdravení za cca 5 dní.
  1. vulvovaginitis a balanopostitis (zánět pohlavních orgánů)- genitální forma. Inkubační doba 2 – 6, někdy až 14 dní. Postihuje dospělé jedince. Časté močení, vaginální výtok, otok vulvy, krvavé tečky (petechie) na sliznicích. U březích plemenic potraty. Většinou se uzdraví sami z a14 dní. Při výskytu sekundární infekce může dojít k dočasné či trvalé neplodnosti.
  1. generalizovaná forma – projevuje se u čerstvě narozených a mladých zvířat. Inkubační doba je 2 – 6 dní. Horečka až 42°C, malátnost, slinění, průjmy, výtok z očí a nosu, zakalení rohovky. Má i nervové příznaky. Často končí smrtí.
  1. nervová forma – zánět mozku a mozkových plen. Inkubační doba 2 – 6 dní. Horečka, křeče, nechutenství, excitace (podrážděnost). Velmi zřídka se vyskytuje samostatně, většinouz součástí generalizované formy. Většinou končí smrtí.
Terapie: pouze symptomatická - léky na srážení horečky, utišující léky, v případě sekundárního onemocnění léčba antibiotiky.
Prevence: plošná vakcinace. IBR prosté chovy – nově nakoupená zvířata musí projít karanténou. IBR pozitivní chovy – eradikace, postupné vyřazení nakažených jedinců z chovu.